Kačík a Adéla

"Mami, co budeme s těmi Krkavci dělat?" 

"Pojedeme s nimi na historickou akci, budeme se bavit, hrát si, vezmeme si kostýmy, něco nového se naučíme..."

"Takže jako ve školce?"

"Jenže ty jsi školku nesnášela! Tohle bude lepší, najdeme si tam nové kamarády, vyzkoušíme si spoustu věcí..."

"Pořád to zní, jako když ses mě snažila donutit chodit do školky!"

"Tak já ti to povím ještě jinak - ty si budeš hrát s dětmi ostatních Krkavců, já si budu povídat s jejich rodiči o věcech, které mě zajímají."

"Pro to nemusíme jezdit pod stan."

"Ale o tom to je. Uvaříme si něco, co se jedlo hrozně dávno, tehdy lidi neznali brambory a rajčata, nemohli si jídlo ohřát v mikrovlnce, vařili na ohni. Všechno si museli sami vypěstovat nebo ulovit. Sami si mleli mouku na chleba. A všechny holky nosily dlouhé šaty až na zem."

"A to bys mi ušila? Šaty jako pro princeznu? A budu mít i svůj nůž? A ten váček na opasku? A luk, a zastřelím zajíce! A ty ho potom uvaříš! A můžeš Krkavcům upéct svůj chleba! A budeme spát na ovčích kůžích jako Ronja!" 

Možná to neproběhlo tak, jak si to dcera vysnila, než se mnou jela na první historickou akci, určitě ještě neulovila zajíce, ale nadchla se pro věc stejně jako já. Teď se chodí ptát, kdy bude další bitva, jestli jsem jí už koupila středověké boty, jestli si může vzít do školy svůj gotický pohár, jestli bych její třídu nenaučila, jak si utkat opasek, a že paní učitelka posílá to klokočí na růženec ke kostýmu.

Jo aha, já měla napsat, jak jsem se Krkavcům dostala já, a jestli byste se na základě mé zkušenosti nechtěli přidat i vy? A není snad nejlepším doporučením, že jsem pro skupinu nadchla dnešní dítě, které baví jen mobil a Netflix?